Příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFyziologie rostlin. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFyziologie rostlin. Zobrazit všechny příspěvky
Látkový a energetický metabolismus rostlin
- metabolismus = neustálá přeměna látek a energií -> soubor chemických reakcí, probíhá neustále
- v metabolismu rozlišujeme dva typy protichůdných reakcí (jsou spolu těsně propojeny a vzájemně se podmiňují):
· anabolismus = (asimilace) = biosyntetické – skladné procesy
o z jednodušších látek vznikají látky složitější
o energie se spotřebovává = endergonické děje (spotřeba ATP) např. fotosyntéza
· katabolismus = (disimilace) = rozkladné procesy
o z látek složitějších vznikají látky jednodušší
o energie se uvolňuje = exergonické děje (produkce ATP), např. dýchání
- jednotlivé metabolické reakce na sebe navazují prostřednictvím meziproduktů (tzn. produkt jedné reakce je substrátem následující reakce) => vnikají řetězce reakcí
· metabolické dráhy (např. glykolýza = metabolická dráha v procesu štěpení glukózy)
· metabolické procesy nejsou možné bez enzymů
o ENZYMY= látky bílkovinné povahy (v 1 buňce až několik desítek tisíc)
§ funkce: biokatalyzátory = urychlují a usnadňují reakce
Přenos energie v buňce
- každý živý organismus potřebuje neustále energii, přijímá ji ze svého okolí jako energii chemická vazeb nebo jako energii světelnou (jen buňky s chlorofylem dovedou využívatenergii fotonů -světelnou energii)
- energetický metabolismus buňky podléhá zákonům termodynamiky
· energie nevzniká ani nemizí, pouze dochází k přeměně z jedné formy na jinou
- zdrojem energie v buňce je energie chemicky vázaná (uvolňuje se při katabolických reakcích, při štěpení živin = organ.látek bohatých na energii chemických vazeb)
· tato energie je schopna konat práci = volná energie (= Gibbsova), část uvolněné energie je vydávána ve formě tepla
- uvolněná energie není využita přímo, ale prostřednictvím speciálních sloučenin(přenašečů)
· mají schopnost uvolněnou energii zachytit, uložit, rozvádět po buňce, podle potřeby uvolnit, aby ji buňka mohla využít
· => makroergické sloučeniny = obsahují velké množství energie (energie chemických vazeb)
o tyto sloučeniny tvoří spojovací článek mezi exergonické a endergonické reakcemi
- nejdůležitějším (univerzálním) přenašečem energie v buňkách je ATP = adenosintrifosfát
· fosfáty jsou navzájem vázány vazbou, která obsahuje velké množství energie a je snadno štěpitelná = makroergní vazba (= energií bohatá vazba)
o přenos energie v buňce je vždy spojen s přenosem fosfátu
o základem je tato vratná reakce:
<--------
ADP + P + energie -------> ATP + H2 0
§ energie se z ATP uvolňuje štěpením makroergní vazby
v tvorba ATP z ADP (adenosindifosfát) a P (anorganického fosfátu) se označuje jako fosforylace
§ probíhá především v mitochondriích (a také v chloroplastech při fotosyntéze=fotofosforylace)
o molekuly ATP jsou pohotovostním zdrojem energii (k okamžitému použití v rámci buňky)
o dlouhodobě je energie uchovávána ve formě zásobních organ.látek (sacharidy, lipidy, bílkoviny),
§ zásobní polysacharidy:
v glykogen pro živočichy
v škrob pro rostliny
Dělení organismů podle charakteru metabolismu
1) Heterotrofie
- organismy mohou využívat pouze energii chemicky vázanou v organ.látkách přijatých z okolí
- Heterotrofní organismy: většina baktérií, houby, živočichové
2) Autotrofie
- mohou tvořit z látek anorganické látky organické, za pomoci energie (světelné-fotosyntéza)
- uhlík přijímají ve formě CO2
- zelené rostliny, sinice, některé bakterie
Fotosyntéza
- základní anabolický proces zabezpečující život na Zemi
- zachycuje sluneční energii a používá ji k syntéze energeticky bohaté organické látky z jednoduchých, energeticky chudých anorganických látek
- přeměna energie světelné na chemickou
- silně endergonický děj
-
sumární rovnice:
|
6CO2 + 12H2O ────> C6H12O6 + 6H2O + 6O2
glukóza
- schopnost fotosyntézy mají prokaryotní organismy (sinice, některé bakterie) a eukaryotní organismy (rostliny)
- celý proces fotosyntézy probíhá (u eukaryot) v chloroplastech, za účasti fotosyntetických barviv
· membrána tylakoidů a stroma, matrix
o = bílkovinná hmota vyplňující chloroplast (matrix)
Fotosyntetická barviva
- chlorofyly a, b, c, d = zelená barviva, absorbují nejúčinnější část světelného záření (400-700 nm).
· chlorofyl a + b = vyšší rostliny
· chlorofyl a + c = hnědé řasy
· chlorofyl a + d = červené řasy
- další pigmenty - karotenoidy (karoteny + xantofyly) - účastní se přenosu fotonů
- základním fotosyntetickým barvivem je chlorofyl a = jako jediný se přímo účastní fotosyntézy, je schopen využít zachycenou energii sluneční záření
- doplňková barviva (chlorofyl b, c a karotenoidy)
· = mají funkci lapačů světla a předávají fotony molekule chlorofylu a (foton = elementární množství elektromagnet. Záření)
- molekuly fotosyntetických pigmentů (=barviv) se v membránách tylakoidů seskupují do systémů (v systému je až 500 molekul)
· tyto molekuly vytvářejí jakousi past na zachycování dopadajících fotonů = fotonová past
Fotosynteticky účinné světlo
- sluneční světlo = elektromagnetické záření dopadající na zemský povrch
- rostliny z něj využívají při F pouze oblast viditelného světla v rozmezí vlnových délek 400-700 nm = fotosynteticky účinné záření
- jednotlivá fotosyntetická barviva výběrově zachycují jen záření v určitém rozsahu vlnových délek
(proto je pro R výhodná kombinace více barviv)
- barva fotosyntetických pigmentů je barvou doplňkovou k barvě pohlcené části slunečního spektra
· Např. chlorofyly a , b pohlcují modrou (420-490nm) a červenou (620-680nm) část spektra, zbývající část spektra zelené a žluté odrážejí -> proto vidíme rostliny zeleně zbarvené!
Průběh fotosyntézy
- fotosyntéza probíhá ve 2 oddělených, ale na sebe navazujících procesech (dějích)
- podle závislosti reakcí na osvětlení:
· 1) Primární procesy (světelná fáze)
o přímo závislá na světle,
o dochází k přeměně energie světelné na chemickou (= fáze fotochemická)
o probíhá v membránách tylakoidů
o zahrnuje pohlcení světla fotosyntetickými barvivy, redukci koenzymu, tvorbu ATP, fotolýzu vody
· 2) Sekundární procesy (temnostní fáze)
o nevyžaduje světlo
o přeměna látek (=fáze syntetická) probíhá ve stromatu chloroplastů
o zahrnuje redukci CO2 a vznik šestiuhlíkatého cukru (=glukóza)
Primární procesy fotosyntézy
- světelná energie se přemění na energii chemických vazeb (ATP) a uvolňuje se kyslík
- molekuly asimilačních pigmentů se seskupují do systémů = FOTOSYSTÉMU (liší se od sebe pigmentové složením a účinností v jiné oblasti záření)
- Je jich mnoho a jsou zabudovány do membrány tylakoidů.
- V každém fotosystému se nachází:
· A/ Molekuly pigmentů (několik set)- zachycují a vedou fotony k účinné molekulechlorofylu a
· B/ Přenašeče elektronů
- Primární procesy se uskutečňují ve
· 2 pigmentových systémech, dvěma světelnými reakcemi:
o ve fotosystému I – první světelnou reakcí
o ve fotosystému II- druhou světelnou reakcí
FOTOSYSTÉM I
- aktivní chlorofyl Chl aI , absorbuje fotony s vlnovou délkou 700 nm= pigment 700=P700
FOTOSYSTÉM II
- aktivní chlorofyl Chl aII , absorbuje fotony s vlnovou délkou 680 nm = pigment 680=P680
- Primární proces probíhá na světle a je zahájen absorpcí (pohlcením) fotonů molekulouchlorofylu a -> dostává se do excitovaného stavu (vzbuzeného - stav s vyšší hladinou energie)
- Molekula chlorofylu a uvolní excitovaný elektron (obohacený o energii fotonu) a vrací se do základního stavu ochuzená o jeden elektron (ionizovaná) a chybějící elektron si doplní (viz dále).
- Excitovaný elektron e- se pohybuje po membráně tylakoidů přes systém přenašečů (několik např.ferredoxin)
- Během přenosu odevzdávají elektrony postupně přijatou světelnou energii (fotonů). -> ta je využita k tvorbě ATP (přeměna na energii chemických vazeb).
· Tvorba ATP při fotosyntéze = FOTOFOSFORYLACE (2 způsoby) :
o A) CYKLICKÁ
o B) NECYKLICKÁ
A/ CYKLICKÁ FOTOFOSFORYLACE
· podílí se na ní pouze fotosystém I a slouží k získání energie ve formě ATP (probíhá v kruhu, elektrony se vracejí na původní fotosystém I )
o ve fotosystému I 2 molekuly Chl aI P700 excitují dvěma fotony, jež absorbovaly, dojde k uvolnění 2 elektronů 2e- (z každé mol.ChlaI jeden)
§ 2e- se pohybují přes systém přenašečů (např. ferredoxin) vracejí se nazpět ke dvěma ionizovaným molekulám Chl aI P700, kterými si doplní chybějící elektrony
v během přenosu přes systém přenašečů odevzdávají elektrony 2e- přijatou světelnou energii (fotonů), ta je využitak tvorbě ATP
B/ NECYKLICKÁ FOTOFOSFORYLACE
· podílí se na ní oba fotosystémy (I, II), je doplněna procesem fotolýza vody
· vytváří se koenzym NADPH+H (redukční činidlo pro sekundární procesy), ATP a kyslík
· ve fotosystému I excitují 2 mol. Chl aI P700 dvěma fotony, dojde k uvolnění 2 elektronů 2e-
o 2e- se pohybují přes systém přenašečů až na ferredoxin (nevrací se zpět na mol.Chl a I P700 ), dál přes jiné přenašeče až na konečného příjemce, kterým je koenzym NADP (nikotinamidadenindinukleotidfosfát)
§ chybějící 2e- si ionizované mol. Chl aI P700 musí doplnit (z fotosystému II)
v ve fotosystému II excitují 2mol. Chl aII P680 dvěma fotony, které absorbovaly, dojde k uvolnění 2 elektronů 2e-
o 2e- se pohybují přes systém přenašečů (2e- odevzdávají energii), tvorba ATP, nakonec doplníchybějící 2e- ionizovaným molekulám Chl aI P700 z fotosystému I (dochází k propojení obou fotosystémů)
FOTOLÝZA VODY
· = rozklad molekul vody pohlcenou světelnou energií na kyslík, protony a elektrony. (je těsně spřažena s necyklickým tokem elektronů, doplňuje oba fotosystémy)
energie fotonů
H2O ¾® 1/2 O2 + 2H+ + 2e-
· Výsledek: kyslík O2 uniká do ovzduší
o elektrony 2e- doplní chybějící elektrony dvěma ionizovaným molekulám Chl aII ve fotosystému II
o protony 2H+ se připojí na koenzym NADP a společně s 2e- z fotosystému I(z necyklické fotofosforylace) redukují koenzym NADP na redukovanou formu NADPH + H (= redukční činidlo pro redukci CO2 v sekundárních procesech)
2H+ + 2e- = 2H --------- vodíky redukují NADP na NADPH + H
· VÝSLEDEK PRIM. PROCESU:
o NADPH + H, ATP (obojí je využito v sekundárních procesech), kyslík (vedlejší produkt, uniká do ovzduší)
Sekundární procesy fotosyntézy
- Navazuje přímo na primární procesy.
- Probíhá nezávisle na světle, ale podmínkou je dostatečná zásoba ATP a NADPH (z primárních procesů).
- Jde o syntézu sacharidů z CO2 za pomoci redukčního činidla NADPH + H a energie ATP.
- Probíhá ve stromatu chloroplastů několika metabolickými reakcemi. Nejznámější je:
· CALVINŮV CYKLUS
o Zahrnuje řadu enzymatických reakcí (mnoho meziproduktů) a má cyklický charakter.
§ Nejprve je CO2 navázán (fixace) na organ. sloučeninu (pentóza).
v Následují biochemické reakce, při nichž dochází k redukci CO2 (redukčním činidlem NADPH) a k postupné přeměně nasacharidy.
o Konečným produktem je GLUKÓZA.
§ Ta je zapojena do celé řady enzymatických reakcí a stává se výchozí látkou pro vznikdalších organ.látek (škrobu, celulózy, lipidů, organ.kyselin)
- Produktivita fotosyntézy - množství organické látky vzniklé za určitou dobu na jednotku listové plochy.
Faktory ovlivňující fotosyntézu
- Vnitřní:
· celkový fyziologický stav rostliny - stáří listů, množství chlorofylu …
- vnější:
· 1/ světlo:
o fotosyntézu ovlivňuje intenzita světla, kvalita světla (vlnová délka-spektrální složení-nejúčinnější je červené a modré světlo) a doba působení
· 2/ teplota:
o fotosyntéza probíhá od 0oC do 60oC, optimum je 25 - 30oC, u jehličnanů probíhá i při teplotách pod nulou
· 3/ koncentrace CO2:
o ve vzduchu je cca 0,03% CO2, toto množství není pro průběh fotosyntézy optimální, zvyšování jeho koncentrace se dá provádět jen ve sklenících - dosahuje se vyšších výnosů.
· 4/ voda:
o pro fotosyntézu naprosto nezbytná, při jejím nedostatku se uzavírají průduchy, což znemožňuje přísun oxidu uhličitého do pletiv.
Štítky: Fyziologie rostlin
VODNÍ REŽIM ROSTLIN
Význam vody
- je nenahraditelnou složkou rostlinného těla
· v rostlině je průměrně 70-80% vody
o nejvíc u vodních rostlin a dužnatých plodů
Funkce vody
- rozpouštědlo
- transport látek
- metabolické reakce (např. fotosyntéza, dýchání)
- termoregulační funkce
- oplození (výtrusné rostliny) a šíření plodů
Vodní režim
- tři procesy:
· příjem
· vedení
· výdej
- poměr mezi příjmem a výdajem vody = vodní bilance
- mezi příjmem a výdejem vody by měla být rovnováha (z přijaté vody zase 95% vydá = transportní funkce vody)
Vodní deficit
- = množství vody, které rostlině chybí k jejímu plnému nasycení
- Vzniká při nadměrném výparu
- Vede k poklesu turgoru a k vadnutí rostliny
Příjem vody rostlinou
- Nižší rostliny (řasy) a ponořené (vyšší) rostliny
· Celým povrchem (nemají kutikulu)
- Vyšší rostliny (suchozemské)
· Kořenovým systémem (hlavně absorpční zónou-kořenové vlásky)
Faktory, které ovlivňují příjem vody
- Teplota
· Při 0°C se zastavuje příjem vody
- Vlhkost půdy
- Obsah kyslíku v půdě
- velikost půdních částic
- Koncentrací živin v půdě
· Zasolené půdy – přehnojené, brzdí příjem vody
- Na příjmu a vedení vody rostlinou se nejvíce podílí difúze a osmóza
Příjem vody:
- Mimo kořenový
· Ve formě rosy, deště, mlhy, vzdušné vlhkosti nadzemními orgány (listy)
· Je to typické např. pro epifyty, monstera, liány, bromélie…
- Kořenový
· A) pasivní
o Bez spotřeby energie
o Difúze
§ Molekuly vody difundují mezibuněčnými prostory a prostory v buněčných stěnách => tzv. apoplastickou cestou
o Pasivní je rychlejší než aktivní příjem
o Asi 95% vody rostlina takto přijímá
o Transpirace
§ Je hnací motorem pasivního příjmu vody rostlinou
§ Kdy? – jen když je rostlina olistěná a vodu vydává
§ Ztrátou vody při transpiraci vzniká v rostlině podtlak -> a tím se voda z půdy pasivně nasává
· B) aktivní
o Energie se spotřebovává
o Molekuly vody přecházejí z buňky do buňky – tedy vnitřními prostory buněk (přes membrány a cytoplazmu, do buněčné šťávy vakuol)
o Jediný způsob příjmu u rostlin bez listů
o Tzv. symplastická cesta
o Je pomalejší, takto si rostlina opatřuje asi 5% vody
o Výsledkem aktivního příjmu vody je tzv. kořenový vztlak = vytlačující vody do výše položených pletiv
Vedení vody
- 1/ na krátkou vzdálenost
· Od buňky k buňce, horizontální vedení vody
· Umožněno procesy:
o Difúze
o Osmóza
· Apoplastem, symplastem
· Vedení je pomalé
· Uplatňuje se u nižších i vyšších rostlin
o Nižších rostlin, i stélkaté (mechorosty, lišejníky) vyšší rostliny – nemají cévní svazky
§ Takto přijímají a vedou vodu
o Vyšší rostliny
§ Tento způsob se uplatňuje jen při tzv. příčném vedení vody
§ (z rhizodermis do CS kořene, z CS listu k průduchu)
- 2/ na větší vzdálenost
· Dálkový transport vody, vertikální vedení vody
· Pouze u cévnatých suchozemských rostlin
· Pomocí cévních svazků
o Dřevní části (xylém)
o Pomocí cév a cévic
· Transpirační proud:
o Souvislý proud vody
o Vede vodu od kořene k listům
o (rychlost 1-50m/h, nejvyšší je u lián – 150m/h)
o Faktory umožňující pohyb transpiračního proudu:
§ A) Biologické
v Transpirace
o Vypařování vody z listů -> u rostliny vzniká podtlak
o Transpirační sání = nejintenzivnější hnací síla, která žene vodu vzhůru
v kořenový vztlak
o vytlačování vody z kořenového systému do nadzemních částí
o projevuje se i jako vytékání mízy nebo gutací
o děj aktivní – za spotřeby energie
o dočasnou hlavní hnací silou vedení vody vzhůru, pokud je zamezená transpirace (bez listů, atmosféra nasycená parou)
§ B) fyzikální faktory
v Kapilarita
o Vzlínavost vody v úzkých cévách a cévicích
v Koheze
o Soudržnost molekul vody, brání v přerušení vodního sloupce
v Adheze
o Přilnavost vody ke stěnám
VÝDEJ VODY
- Pouze malé množství (2-5%) přijaté vody rostlina využije – zbytek vydává (asi 95%)
- 1) Transpirace
· Vylučování vody v plynném skupenství
· A) průduchové
· B) kutikulární
o Celým povrchem listu přes kutikulu (max. 10%) – hlavně u mladých listů
- 2) Gutace
· = výdej vody v kapalném skupenství vodními skulinami
· Způsobena kořenovým vztlakem
· Zejména v tropech, u nás zrána – atmosféra přesycena vodními parami
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TRANSPIRACI
- Vnější
· Teplota, vlhkost a pohyb vzduchu (vítr)
· Velikost odpařovací plochy
· Dostatek dostupné vody v půdě
- Vnitřní
· Anatomie a morfologie listu (tloušťka kutikuly, velikost a umístění průduchů)
Štítky: Fyziologie rostlin
VÝŽIVA ROSTLIN
- mezi rostlinou a prostředím probíhá neustálá výměna látek a energií
- rostlina přijímá vodu, kyslík, oxid uhličitý a minerální živiny
- tyto látky jsou přijímány buď ve formě vodných roztoků, nebo v plynné formě
- podle zdroje uhlíku rozlišujeme dva základní způsoby výživy:
· heterotrofie
· autotrofie
Heterotrofie
- tento způsob výživy je považován za vývojově původnější (starší)
- zdrojem uhlíku (i energie) jsou organické látky
· využívají tedy chemickou energii vázanou v organických látkách
· autotrofní organismy získávají uhlík z CO2
- heterotrofní jsou (mimo živočichů a hub) také:
· nezelené rostliny
· mladé klíční rostliny
· nezelené orgány zelených rostlin (kořen, květ, plod, epidermis), které nemají chlorofyl
Druhy heterotrofie podle zdroje organických látek
Saprofytismus (hniložíjnost)
- zdrojem organických látek jsou odumřelá těla jiných organismů
· rozkladem jejich těl přispívají k tvorbě humusu a mineralizaci
- mezi saprofyty patří většina bakterií a hub
- úplní saprofyté mezi vyššími rostlinami nejsou (pouze některé si doplňují saprofyticky svou výživu
· např. vstavače = orchideje, hlístník hnízdák
Parazitismus (cizopasnost)
- zdrojem organických látek jsou těla jiných živých organismů - tzv. hostitelů
- paraziti vylučují do těla hostitele zplodiny svého metabolismu
- parazitismus je znám u bakterií, hub a některých krytosemenných rostlin
Rozdělení podle míry parazitizmu
a) holoparaziti = úplní paraziti
- nemají chlorofyl = nezelené rostliny
- živí se výhradně paraziticky (obvykle jsou úzce specializovaní)
- od hostitele si berou vše - vodu, minerální látky i asimiláty
· je to jediný zdroj všech živin
· př.: podbílek šupinatý, kokotice
b) hemiparaziti = poloparaziti
- zelené rostliny, které mají schopnost fotosyntézy
- pomocí haustorií si od hostitele berou jen některé látky
· např. vodu a minerály
- př.: jmelí, ochmet
Mixotrofie
- smíšený typ výživy (přechodný typ mezi autotrofním a heterotrofním způsobem výživy)
- jde o přizpůsobení se stanovišti s nedostatkem živin
- např. bičíkovci - krásnoočko, zelené řasy (využívají organické látky z prostředí -> samočištění vody)
Masožravé rostliny
- jsou zvláštním typem mixotrofie - insektivorní rostliny
- autotrofní výživa je u nich doplňována heterotrofním příjmem dusíkatých látek ve formě živočišných bílkovin
- žijí na rašeliništích (substrát chudý na N a P)
· tyto prvky si získávají z hmyzích těl, která loví pomocí lapacích zařízení (slouží k chycení, usmrcení a strávení)
o např.: žlázky na listu u rosnatky, konvice na koncích listů u láčkovky, rychlé sevření čepele listu při dotyku (mucholapka)
- př.: rosnatka, mucholapka, láčkovka
Symbióza
- vzájemně prospěšné soužití dvou různých organismů - autotrofa a heterotrofa
· a) lišejníky
o soužití houby s řasou nebo sinicí
o řasa dává asimiláty, houba vodu s minerály
· b) hlízkové baktérie s kořeny bobovitých rostlin
o rostlina dává asimiláty, bakterie vážou vzdušný dusík - zprostředkují jej rostlině ve formě dusičnanů
· c) mykorhiza
o symbióza podhoubí hub s kořeny vyšších rostlin
o houba dává vodu, minerály, vitamíny, růstové faktory; rostlina poskytuje asimiláty - hlavně cukry
· nevratné zvětšování rozměrů a hmotnosti rostlin
· růst je neomezený
· základem růstových změn je dělení buněk, jejich prodlužování, funkční rozlišení
1. fáze – zárodeční (embryonální) fáze
· zmnožení buněk, dělivých pletiv, nárůst cytoplazmy
· kvantitativní změny
2. fáze – prodlužovací (elongační) fáze
· buňky zvětšují svůj objem (až 30x)
o způsobeno nasáváním vody do vakuol
· buněčná stěna narůstá do plochy, množství cytoplazmy nevzrůstá
· kvantitativní změny
3. fáze – rozlišovací (diferenciační) fáze
· typický projev vývoje rostlin
· kvalitativní změny
· buňky se tvarově a funkčně specializují v rámci určitých pletiv a orgánů
Faktory ovlivňující růst
1) Vnější
a) světlo
· nezbytné pro tvorbu asimilátů
· rostliny mohou růst i ve tmě
o -> dochází ke změnám morfologických znaků (bledě žlutá barva, mechanická pletiva málo vyvinutá, stonkové články jsou prodloužené)
§ -> etiolizovaná rostlina
o etiolizace = přizpůsobení nadzemních orgánů rostlin k rychlému proniknutí ke světlu
b) teplota
· u většiny rostlin růst v teplotním rozmezí 5 - 40°C
· pro každý druh lze stanovit tři významné teplotní body:
o minimum – růst začíná
o optimum – nejrychlejší růst
o maximum – růst se zastavuje
c) voda
· nezbytná zejména u zárodku a prodlužovací fáze růstu
2) Vnitřní
-> Růstové hormony – fytohormony
· základní postavení v regulaci životních pochodů rostlin
· látky nespecifické, organické sloučeniny
· mohou ovlivňovat více pochodů
· účinkují i v nepatrných koncentracích
· dělí se podle účinku
Stimulátory
· urychlují růst
a) auxiny
· tvoří se ve vzrostném vrcholu (v meristémech a nejmladších listech)
· stimulují prodlužování a růst buněk
o růst postranních kořenů
b) gibereliny
· tvoří se v nejmladších listech, semenech a kořenech
· urychlují klíčení semen (zpřístupňují živiny), rašení pupenů a cibulí
c) cytokininy
· tvoří se v kořenech
· urychlují dělení buněk, klíčení semen, tvorbu pupenů
· zpomalují stárnutí listů (opadávání)
Inhibitory
· zpomalují růst
a) kyselina abscisová
· tvoří v dospělých listech
· hromadí se v semenech a plodech
· zpomaluje růst, klíčení rostlin a vývoj pupenů
· způsobuje opadávání listů, květů, plodů
· zvyšuje odolnost vůči nepříznivým podmínkám (nepříznivé teploty)
b) etylen
· tvoří se ve zralých plodech
· zpomaluje růst kořenů a stonků
· urychluje dozrávání plodů
· reguluje opad listů, květů i plodů
· používá se u banánů
Periodicita růstu
· růst není stejnoměrný, kolísá podle podmínek prostředí
o -> periodicita (rytmičnost)
Denní periodicita
· rychlejší růst v noci
o změny teploty, vlhkosti, přísun minerálních látek
Roční periodicita
· změna podmínek prostředí
· střídá se období růstu s obdobím vegetačního klidu
Celistvost rostlin
- 1. Růstové korelace
· Vzájemné působení a ovlivňování jednotlivých částí těla rostlin
o Orgán se chová jinak ve spojení s celou rostlinou, než když je od ní
· Cílem korelace je opětovné dosažení rovnováhy
o uplatňují se působením fytohormonů
· apikální dominance
o převaha vzrostného vrcholu listu, který brání růstu úžlabních pupenů
o používá se: řez ovocných stromů
- 2. Schopnost regenerace
· Obnova nebo nahrazení ztracených nebo opotřebovaných částí rostliny
· Význam:
o způsob obrany a umožňuje vegetační rozmnožování
· Příklad:
o Opad listů –> jizvy se hojí korkem
o Rány na stromech se zakulacují hojivým pletivem kaluz
· Polarita
o Adventivní kořeny vznikají vždy na spodním pólu (bazálním pólu) a adventivní pupeny – vyrůstají stonky – vyrůstají na pólu vrcholovém (apikálním pólu)
o Ovlivněno auxiny – proudí shora dolů
Štítky: Fyziologie rostlin
Starší příspěvky Domovská stránka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)